Vzhledem k tomu, že při vytváření pořadu nám zbyde spousta řádek scénáře, tak nás napadlo, že by se vás třeba mohlo bavit si to občas pročíst i mimo pořad a vzniká pro to další část webu: DnBpedie, což bude takovej shrn infa, co už se nám podařilo dostat do vzduchu a i něco navrch.

DRUM AND BASS (Také psáno Drum ‚n‘ Bass, nebo Drum & Bass, zkráceně DnB, nebo dramy, nebo bejzy)

Co to vlastně je?
Hudební žánr elektronické taneční hudby, který vzniká v 90. letech 20. století. Pro tento styl jsou charakteristické převážně rychlé instrumentální skladby, založené primárně na kombinaci výrazné basové linky spolu s bicími breakovými party – od toho se odvíjí i původ jména stylu – anglicky Drum’n’Bass = buben a basy (basová linka). Drum’n’Bass je oblíben mezi DJi, protože umožňuje snadné prolínání a kombinace jednotlivých tracků (skladeb) do kompozic, označovaných jako sety. Pořádají se také taneční párty zaměřené pouze na tento styl hudby.

Drum and bass původně vychází z Junglu, najít však přesnou hranici mezi těmito dvěma žánry je velice obtížné, protože používají obdobné prvky, ale jungle samotný byl zvukově poměrně specifický a dnes už málokterý dnb producent označuje svoje tracky jako jungle. Můžeme se domnívat, že ve výsledku jde pouze o věc sémantiky. Pro tradiční jungle bylo běžné používat tradiční breakové samply jako amen brother, apache break, a podobné komplexnější bicí partitury a také nádech „původního zvuku“ (analog, roots, atd. atd.).
Drum and bass je obvykle mnohem přímočařejší, ikdyž i v drum and bassu se objevují obdobně komplexní breakové party, takže přesně rozdělení je možné nejspíš pouze z chronologického hlediska. Dnes však také můžeme hovořit o zvuku nového junglu, který se prolíná s drum and bassem a přesné stanovení a vyhranění těchto dvou pojmů je tedy prakticky nemožné.
(Když se vás někdo zeptá, jaký je rozdíl mezi junglem a drum and bassem, utečte. )

Rozdělení do subžánrů
V dnešní době je styl rozdělen do spousty podžánrů a narozdíl od ostatních stylů elektronické hudby nabízí mnohem vyšší hudební pestrost a sám o sobě je spíš definicí formy než výsledného zvuku. (narozdíl, třeba od takového trance, který je v principu definován i po zvukové stránce)
Podžánry zahrnují jak melodické a lehčí, měkčí variace dnb jako je Atmosferické dnb, LiquidFunk, Jazzstep, tak tvrdší styly jako je Techstep, NeuroFunk, Darkstep, Hardstep. Někde na pomezí jsou styly jako Funkstep, Jump-up, Deep, Ragga dnb a Drumfunk, které jsou většinou specifikované používáním nějakého konkrétního prvku nebo druhu kompozice, ale nedají se označit vyloženě jako tvrdé nebo měkké. V rámci dnb také existují žánry které porušují základní způsob konstrukce bicích partitur ale přes to jsou stále považované za část dnb, což je kupříkladu drumstep (který je konstruhován v halftimu (virbl na třetí době), nebo breakcore (rychlé vrstvení a průřezy na různé breakové party v různých časových hladinách a dobách) a Drill and Bass (Který používá double time pro perkusivní partitury: už poměrně obtížně stravitelný žánr). Také existují vyloženě exotické styly jako je Sambass (který je specifický pro Brazílii).

Samotné žánry se také značně vyvíjejí v průběhu času a najdeme v nich spoustu různorodé hudby, která s odstupem času může ukázat velký kontrast v pojetí celého žánru. Největší vliv má používání nových technologií a nástrojů a evoluce zvuku na globální úrovni. Často je běžné, že nějaký populární zvuk nebo ladění nástroje začně přejímat více producentů. Lze tak na žánry pohlížet nejen ze šířky, ale i z chronologického pohledu a celkového vývoje a nejedná se tak pouze o ploché jednoosé dělení.

Specifické prvky a konstrukce tracků
Pro bubnové party a perkuse je typická polámaná výrazovost, kdy narozdíl od techna, housu, etc. velký buben (Bass Drum, Kick, BD) není zarovnán na každý čtvrťový takt.
Těmto perkusním smyčkám, nebo také bicím partiturám se říká breaky (neplést s breakdownem). Obdobnou konstrukci bicích partitur používají styly jako hip hop, breakbeat apod. Na rozdíl nich je však drum and bass mnohem rychlejší, počet taktů za minutu se pohybuje v hodnotách kolem 170 BPM. Typické je zarovnání Velký buben na první době, Virbl na druhé, poté opět velký buben v oblasti třetí, ale však obvykle ne přesně na třetí a opět Virbl na čtvrté.
Často dochází k mílce, že dnb je rychlostí někde kolem 85-90BPM, především kvůli špatnému vyhodnocení mixovacím softwarem.

Dalším specifikem je basová linka, na kterou je kladen značný důraz a stává se tak primárním prvkem, který ve značném množstvím tracků zastává funkci lead nástroje. Používá se jak melodická, tak nemelodická kompozice a meze zde určuje pouze kreativita producentů.

Krom těchto dvou kritérií (breaková partitura bicích kolem 170bpm a důraz na basovou linku) není žánr nijak omezen a jsou v něm používány prakticky libovolné zvuky. Umožňuje tak obrovskou kreativní svobodu pro umělce, kteří tak používají prakticky libovolné zvuky od typických akustických hudebních nástrojů, přes modernější syntetické hudební nástroje až po experimentální zařízení, či různorodé zvuky nahrané třeba i v různorodých prostředích, od přírody až po továrny a následně přetvořené v samply a hudební materiál. Kreativitě se tedy skutečně meze nekladou.

Dle použitých zvuků a zpracování celé skladby je pak běžné takové tracky zařazovat do určitých podžánrů, které už jsou definovány i zvukově. V principu nepředstavují ostrou škatulku, ale usnadňují popisování jednotlivých tracků a diskuzi o žánru a sklatbách na obecné rovině.